Asertivita
Asertivita je dovednost, která člověku umožní prosazovat vlastní názory, stanoviska nebo zájmy, ať už na pracovišti či v soukromém životě. Jedná se o komunikační strategii, která klade důraz na sebedůvěru a sebeprosazení. Asertivita nejenže může jedinci pomoci hlídat si své hranice, ale také rozpoznat a zastavit manipulativní chování, které vůči němu někdo v jeho okolí uplatňuje. Asertivní řešení konfliktů může vést nejen k vnitřní spokojenosti, kvalitnější spolupráci a zvýšení profesionality, ale i k rozvoji přátelství, pocitu sounáležitosti a uspokojení potřeb všech zúčastněných. Podle oxfordského slovníku asertivita znamená čelit něčemu tváří v tvář a umět se prosadit. Asertivitou se zároveň rozumí umění požádat o laskavost, říci ne a čelit manipulacím. Zní to jednoduše, ale pro jedince s malou sebedůvěrou, kteří jsou více než náchylní k ostýchavosti, může takové chování znít jako nedosažitelná meta. Asertivita, která se v USA stala hitem sedmdesátých let, je úzce spjata se jménem psychologa Andrew Saltera, který s úspěchem pořádal popularizační výcvikové kurzy o asertivním způsobu jednání, jejich cílem bylo, krom jiného, přivést jednotlivce k zodpovědnosti za sebe sama. Podstatou asertivity dle jeho názoru je rozumový a vytrvalý komunikační přístup doplněný schopností „jít druhému naproti“, chceme-li se s ním „setkat“ a navázat s ním komunikaci. Souhrn všech těchto dovedností a způsobů uvažování je zároveň bezpečnou a pevnou ochranou před manipulacemi. Asertivita v žádném případě neznamená „prosazování za každou cenu“ (zpravidla pomocí „širokých loktů“ a „hroší kůže“). Asertivní jednání není agresivní či nepřátelské vůči svému okolí, ale naopak jde o velmi vstřícné jednání, jehož cílem je pochopit druhého, porozumět jeho názorům, postojům i potřebám a tyto respektovat. Současně je však nezbytné uchovat také respekt k sobě samému, tj. vlastním názorům, potřebám a zájmům.